ČSSD a trocha toho punku

Špičky České strany sociálně demokratické se dnes sešly v Praze. Na Ústředním výkonném výboru strany se hodnotily výsledky krajských a senátních voleb. Širší vedení ČSSD se prakticky shodlo na tom, že hlavním soupeřem sociální demokracie v příštích parlamentních volbách bude hnutí ANO. Vedení ČSSD zároveň představilo programový koncept, který straně má přinést vítězství ve volbách. Hlavním tahákem volebního programu má být progresivní zdanění. Strana se má zaměřit na klíčové voliče, jimiž mají být zaměstnanci, rodiny s dětmi a senioři.

Nejen špičkám sociální demokracie, ale zřejmě každému jednomu členovi ČSSD, je jasné, že k tomu, aby ČSSD mohla pomýšlet na úspěch v příštích parlamentních volbách, musí účinně oslovit elektorát Babišova hnutí ANO. Toho hnutí, které by podle průzkumu veřejného mínění zpracovaného TNS Aisa pro Českou televizi a zveřejněného minulý týden, vyhrálo volby do Poslanecké sněmovny. Druhou ČSSD by podle průzkumu podpořilo o více než 50 % méně voličů než by volilo hnutí ANO.

Jakkoliv může panovat shoda na tom, že hnutí ANO je třeba porazit, názory na to, jak tohoto žádoucího výsledku dosáhnout, se mohou lišit. Ačkoliv s některými volebními „taháky“, tak jak je vedení ČSSD představilo dnes v Praze, mohu jako sociální demokrat v zásadě souhlasit, nejsem přesvědčen, že by témata sama, jakkoliv dobře komunikována, mohla přinést porážku hnutí ANO, resp. volební vítězství sociální demokracie.

Domnívám se, že klíčovým předpokladem pro dosažení dobrého volebního výsledku ČSSD je správné vyhodnocení aktuální situace. Ačkoliv detaily jednání ÚVV, které proběhlo za zavřenými dveřmi, na veřejnost nepronikly, zveřejněné informace ve mně spíše zanechávají dojem, že Česká strana sociálně demokratická ne zcela správně vyhodnotila aktuální společenskou atmosféru.

ČSSD, stejně jako ostatní strany českého politického spektra, je z informačního – nebo chcete-li vědomostního – hlediska v luxusní situaci. Má v rukou výsledky krajských a senátních voleb. Ví, jak voliči rozhodli v amerických prezidentských volbách. Je jistě velmi dobře srozuměna s výsledkem referenda o setrvání Velké Británie v Evropské unii. V neposlední řadě je ČSSD známo, s jakou se potázal italský premiér Matteo Renzi, když chtěl znát názor občanů v referendu o reformě ústavy.

Krajské a senátní volby (byť se jedná o volby tzv. druhého řádu) po mém soudu ukázaly jednu podstatnou věc. Občan – volič – si moc dobře uvědomuje, jakou má jeho (volební) hlas moc. Ona moc dle mého názoru spočívá mimo jiné v tom, že volič fakticky (spolu)rozhoduje o tom, kdo bude to mít to privilegium být dalších několik let placen z jeho peněz (daní). Ano, občan vnímá lokálního politika či senátora jako svého zaměstnance!

Zaměstnance, od kterého se tak nějak automaticky očekává, že bude budovat nové chodníky a zajistí provoz místní mateřské školky (krajský zastupitel) nebo podpoří ty „správné“ zákony a občas rozumně promluví v televizi (senátor). Z mého pohledu tedy není překvapením, že volič v krajských a senátních volbách, až na výjimky, upřednostnil před „zasloužilými“ politiky, žijícími dlouhá léta jen z veřejných peněz, nové tváře, nezatížené politikou ani voličovy penězi.

Nejen české volby, ale i americké prezidentské volby, stejně jako britské či italské referendum, v plné nahotě ukázaly, že se nejedná o žádné české specifikum. Volič je globálně pragmatickým tvorem, který si uvědomuje svou moc. Je to člověk, který po politicích poptává více než jeho osobní prospěch. Je to jedinec, který se pohybuje v hyperkonkurenčním prostředí nepřeberné nabídky. Konzument, na jehož pomyslném švédském stole se nachází politických myšlenek i politických tváří co hrdlo ráčí.

Hořekování nad tím, že volič svým hlasem odmítl stereotypní myšlenku prezentovanou „profláknutým“ profesionálním politikem není nepodobné nářkům majitele restaurace, který nedokáže pochopit, proč jeho bývalý host nyní navštěvuje restauraci nabízející neotřelé jídlo servírované atraktivní obsluhou.

Voliči vždy poptávali změnu. Dnešní situace je nová v tom, že onu změnu již většinou nepředstavují „tradiční“ politické strany. Volební kyvadlo se prostě už nevykyvuje směrem – jednou „levice“, podruhé „pravice“.

Do hry vstoupili noví hráči. Nejrůznější hnutí a uskupení, které „klasické“ politické strany označují v lepším případě za populisty, v horším případě za extrémisty. Je jedno, jakou nálepku subjekty typu Věci Veřejné nebo hnutí ANO dostanou. Ve volbách vždy rekrutují značnou část voličstva, které předtím volilo některou z „tradičních“ politických stran. Recept na úspěch nových „štik“ v českém politickém rybníčku je přitom vždy stejný a nezvykle triviální. Vymezení se proti stávajícímu establishmentu. Žádný vyhraněný volební program. Jen pár obecných frází mediálně prezentovaných neokoukanými lidmi.

Možná se to bude zdát na první pohled absurdní, ale jsem toho názoru, že něco podobného může předvést kterákoliv z „tradičních“ politických stran, ČSSD nevyjímaje.

Začít by mohla například tím, že si nechá vypracovat obsáhlý výzkum veřejného mínění. Možná by se tak dopátrala toho, co českého občana skutečně trápí. Možná by zjistila, že některé body z „vlajkové lodi“ zvané Programové prohlášení voliče nejen že nezajímají, ale dokonce jdou proti jeho oprávněným zájmům. Třeba by rovněž zjistila prověřené stranické „kádry“ už pro voliče dávno nejsou atraktivní.

České straně sociálně demokratické, která se bohužel až příliš vzdálila nejen běžným občanům, ale i vlastní členské základně, by vůbec prospěla trocha „punku“. Proč by se vedle prověřených matadorů typu Bohuslava Sobotky nebo Lubomíra Zaorálka nemohl objevit někdo mladý – širší veřejnosti třeba neznámý?

Někdo, kdo se nebude rozpakovat říci, že zavedení EET může znamenat konec menších podnikatelů a tím i zlepšení obchodní pozice velkých subjektů (subjekty z koncernu Agrofert nevyjímaje). Někdo, kdo bez skurpulí veřejně prohlásí, že absolutní zákaz kouření v hospodách ve jménu konání vyššího dobra není ve stávajícím konkurenčním prostředí „cool“. Někdo, kdo se v reakci na bobtnání policejního státu a vzrůstající omezování soukromí, nebude rozpakovat říci, že pravděpodobnost, že se člověk stane obětí teroristického útoku je mnohonásobně nižší, než pravděpodobnost, že vás zasáhne blesk. Někdo, kdo natvrdo řekne, že částky, které si pojišťovny a telekomunikační operátoři zvykli pravidelně vysávat z našich peněženek prostě nejsou sexy.

Zkrátka a dobře, voličům je, vedle toho co tak nějak automaticky očekávají, třeba naservírovat bonus v podobě něčeho nového a dost možná nečekaného. Pokud to bude zabaleno v novém blištivém obalu a doneseno autentickou osobou až k voličovým dveřím, tím lépe pro sociální demokracii. A je vcelku jedno, zda ona osoba bude členem strany či nikoliv.

S ohledem na výsledky dnešního jednání předsednictva strany, jakož i vlastní zkušenost s fungováním stranických mechanismů, bohužel musím konstatovat, že současná ČSSD není něčeho podobného minimálně do příštích voleb schopna.

P.S. Autor je členem ČSSD

P.P.S. Autor nesplňuje požadavky v článku kladené na „progresivního“ představitele ČSSD 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..