Já nic, já poslanec

České pořekadlo „Já nic, já muzikant.“ nyní naplňuje chování některých poslanců dolní komory parlamentu. Přesněji – těch poslanců, kteří jsou podepsáni pod návrhem zákona, který by zavedl trestný čin hanobení prezidenta republiky.

Po silné vlně kritiky a po důrazných „doporučeních“ stranických šéfů se paní poslankyně a páni poslanci předhánějí v tom, kdo dříve „odvolá“ podpis pod návrhem kontroverzního zákona. Nebo alespoň „zařadí zpátečku“ tvrzením, že návrhem zákona chtěli pouze docílit veřejné diskuse a o trestněprávní postih jim vlastně vůbec nešlo.

Do druhé jmenované skupiny se dnes zařadil poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna, když v rozhovoru pro iDNES prohlásil, že by mu v zákoně za „hanobení“ prezidenta stačila místo vězení pokuta. Foldyna, který v rozhovoru de facto odmítá tezi, že by politik jako volený zástupce měl být připraven snášet zvýšenou míru kritiky, zřejmě – stejně jako většina ostatních předkladatelů zákona – není schopen či ochoten veřejně připustit prostý fakt. A to, že veškerá dosavadní veřejná kritika hlavy státu, je jen kapkou v moři urážek a „přešlapů“, kterými národ „obšťastňuje“ sám prezident.

Co však v celém rozhovoru zřejmě zaráží nejvíc, je Foldynova odpověď: „Takže buď mě bude chránit zákon, nebo se budu chránit sám. A myslím si, že v demokracii je potřeba, aby tohle bylo stanovené zákonem.“ Jedná se jen o nesprávnou formulaci, nebo se pan Foldyna skutečně domnívá, že by před „hanobením“ měl být zákonem chráněn nejen prezident, ale i on – lépe řečeno jakýkoliv politik?

Ať už Jaroslav Foldyna svá slova myslel jakkoliv, myslím, že by každý pro koho svoboda slova není jen abstraktním pojmem, měl zbystřit; a to nejen ve vztahu k panu Foldynovi. Vůbec celý seznam zákonodárců, kteří neváhali svým podpisem podpořit zákon, jenž (snad symbolicky) předložil poslanec, který se jako příslušník Pohotovostního pluku SNB v roce 1989 účastnil zásahu proti studentům, stojí za pozornost. Mezi bojovníky s „hanobením“ prezidenta republiky najdeme komunisty, poslance za Úsvit, poslance za hnutí ANO nebo třeba zaryté podporovatele Miloše Zemana z řad ČSSD.

Co by se asi stalo, kdyby předkládaný zákon nevzedmul vlnu veřejné kritiky a úspěšně prošel parlamentem? Byl by navržen podobný zákon, který by, jak naznačil Jaroslav Foldyna, vztáhl trestný čin hanobení i na ostatní politiky? Následoval by šmirácký zákon, který by ze všech uživatelů internetu prakticky udělal kriminálníky? Obávám se, že to bychom se dostali až nebezpečně blízko době, která skončila přesně před 27 lety. Době, po které se některým bohužel stále může stýskat.

Těžko říci, zda si větší odsouzení zaslouží poslanci, kteří tak ostentativně odvolávají svůj dříve vyjádřený souhlas se zákonem, nebo ti poslanci, kteří na prosazení zákona v navrhované podobě sveřepě trvají.

Z mého pohledu se však jedno zdá být jisté. Svoboda vyjadřování ani demokracie v této zemi neutrpí žádnou újmu, když poslanci, kteří návrh zákona omezujícího svobodu projevu aktivně podpořili, v Poslanecké sněmovně, která bude zvolena příští rok, nezasednou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..