Jak jsem vsadil na Trumpa

Rozhodnutí vsadit si na Donalda Trumpa padlo v neděli. Necelé dva dny před oficiálním zahájením amerických prezidentských voleb totiž iDNES zveřejnila analýzu nazvanou „Třináct klíčů“. Jedná se o algoritmus amerického profesora historie Allana J. Lichtmana, který se od doby svého vzniku v 80. letech nikdy nezmýlil v prognóze vítěze prezidentských voleb v USA.

Ony „klíče“ představují třináct výroků, kterým může být přiřazena jedna ze dvou hodnot, a to „pravda“ nebo „nepravda“. Pokud je výrok pravdivý, nahrává to obhajující straně. Pokud je šest či více výroků nepravdivých, zvítězí vyzyvatel – tento rok republikán Trump. Vzhledem k tomu, že šest z třinácti klíčů (výroků) bylo nepravdivých, určil Lichtman za vítěze Donalda Trumpa.

Lichtmanův algoritmus ideálním způsobem „zapadl“ do mých dosavadních poznatků a dojmů z průběhu amerických prezidentských voleb. Poté, co jsem se detailněji seznámil s americkými průzkumy veřejného mínění a kurzy českých sázkových kanceláří, nebylo nad čím váhat. Investuji do sázky na Donalda Trumpa.

Ale zpátky k Lichtmanově unikátní metodě. Jednotlivé výroky najdete v níže uvedené tabulce. Ve třetím a čtvrtém sloupci je uvedeno hodnocení výroku. N = nepravda. P = pravda. Zatímco třetí sloupec představuje hodnocení dle Lichtmana, čtvrtý sloupec reprezentuje můj skromný názor.

Lichtman

Jak vyplývá z tabulky, s Lichtmanem se rozcházím pouze u tří z třinácti výroků.

První je tvrzení, že u obhajující strany neproběhlo žádné urputné klání o prezidentskou nominaci. Podle Lichtmana pravdivé tvrzení, já jsem rozhodl výroku přiřadit hodnotu nepravda. Hillary Clinton vyhrála primárky v 34 okrscích, zatímco její protikandidát Bernie Sanders dostal důvěru demokratů ve 23 okrscích. Lichtman má pravdu. Hillary Clinton nad Berniem Sandersem vyhrála poměrně velkým rozdílem. Nicméně se domnívám, že se stále jedná o rozdíl, který nesvědčí jednoznačné podpoře jednoho z demokratických kandidátů – v tomto případě Hillary Clinton. Navíc, a to je můj čistě subjektivní názor, dosáhla Clinton tohoto ne příliš oslnivého vnitrostranického výsledku s mohutnou mediální podporou v zádech. S podporou, o které se Sandersovi (a později i Trumpovi) mohlo jen zdát. Ve světle toho, že Bernie Sanders musel v kampani čelit nejen těmto výrazným externím faktorům, ale patrně i neméně silným interním tlakům, lze jeho vnitrostranický volební výsledek pokládat za velmi slušný. Proto jsem výroku „U obhajující strany neproběhlo žádné urputné klání o prezidentskou nominaci“ přiřadil negativní hodnotu „nepravda“.

Další výrok, kde jsem se s profesorem Lichtmanem neshodl byl výrok: „Neexistuje žádný vážný kandidát vyjma demokrata a republikána ani žádná výrazná kampaň nezávislého kandidáta.“ Lichtman výroku přisoudil hodnotu „pravda“. V době, kdy Lichtman zveřejnil původní prognózu, měl totiž poměrně dobré výsledky Gary Johnson, kandidát libertariánů. V době, kdy jsem hodnotil výrok já, bylo jasné, že souboj o post amerického prezidenta se odehraje mezi dvěma kandidáty – demokratem a republikánem. Výroku jsem tedy přiřadil hodnotu „pravda“.

Posledním tvrzením, kde se mé a Lichtmanovo hodnocení rozešlo, bylo tvrzení: „Obhajující strana není zasažena skutečně velkým skandálem.“ Lichtman výrok považuje za pravdivý. Já se domnívám, že výrok nelze označit za pravdivý. Pokud pomineme podezřelé financování nadace Clintonové, které v posledních týdnech zveřejnil server WikiLeaks, průzkumy jasně ukazují, že značná část americké veřejnosti považovala za problém, že Clinton v minulosti k pracovní komunikaci používala soukromý e-mailový účet.

Sečteno, podtrženo. Zatímco Lichtman označil za nepravdivé šest z třinácti výroků, já jsem negativně ohodnotil sedm výroků. Jedno negativní hodnocení navíc, jeden stupínek blíž k vítězství Donalda Trumpa.

Samozřejmě to nebyla jen Lichtmanova metoda „Třinácti klíčů“, co mě přimělo investovat do sázky na republikánského kandidáta.

Ačkoliv se média od počátku snažila veřejnost přesvědčit o opaku, Hillary Clinton nebyla kandidátkou s dobrou startovací pozici. Končícího demokratického prezidenta Baracka Obamu podle průzkumů před prezidentskými volbami nepodporovalo 46 % Američanů. Z toho 36 % Obamu nepodporovalo silně. V listopadu 2008 byla celková úroveň nepodpory na 44 % a silné nepodpory jen 32 %. Je tedy patrné, že Obamova popularita s končícím druhým mandátem rozhodně neroste. Hillary Clinton je přitom širokou veřejností vnímána jako nedílná součástí Obamova týmu, resp. americké administrativy. Hillary Clinton není změnou. Hillary Clinton jako prezidentka pro voliče představuje kapitána, jehož loď bude pokračovat kursu nastaveném předchozím lodivodem. V podání Hillary to ovšem bude přibližně s půlkou Obamova charismatu i nasazení.

Dalším faktorem, který svědčil spíše pro Donalda Trumpa bylo to, jakým způsobem se oba kandidáti vypořádali s mediální „konstelací“. Jeden z hlavních volebních triumfů demokratů (Hillary Clinton nevyjímaje) – „osvědčená“ podpora mediálních domů, internetových gigantů a nejrůznějších „celebrit“ tentokrát jasně ukázala svoje limity. 52 % amerických voličů před volbami bylo toho názoru, že média upřednostňují Hillary Clinton. O Trumpovi si myslelo totéž pouze 8 % voličů. Není bez zajímavosti, že mediální upřednostňování Clinton před Trumpem připustili i příznivci Clinton, když 23 % z nich se domnívalo, že média preferují Clinton, zatímco o Trumpovi si totéž myslelo jen 13 %. Co je v této souvislosti rovněž zajímavé, je rostoucí procento Američanů, kteří si myslí, že média upřednostňují demokratického prezidentského kandidáta. Zatímco v případě voleb v roce 2016 si to myslelo 52 % respondentů, v roce 2004, kdy kandidoval John Kerry, to připouštělo „jen“ 35 % respondentů.

Za pozornost rovněž stojí to, jakým způsobem se Donald Trump vypořádal s mediální skandalizací své osoby. On se vlastně neměl s čím vypořádat! Kromě několika jeho „urážlivých“ výroků a podivných obvinění, které se před volbami zjevily jako houby po dešti, na něho nevyplul žádný výraznější „skandál“. Pozoruhodné. Zvláště, uvážíme-li, že Trump je více než půl století aktivním podnikatelem a jeho demokratičtí soupeři kontrolují tajné služby disponující nejen „speciálními“ informacemi, ale i širokými možnostmi, jak je získat.

V rozhodování Američanů nepochybně hrál roli i aktuální zdravotní stav obou kandidátů. Jistě, oba již mají „svůj věk“. Nicméně kandidát, který se před zraky veřejnosti bezvládně sesune k zemi nebo nedokáže dokončit projev, v očích mnohých Američanů zřejmě není tím, silným lídrem, který by v následujících letech měl vést jejich zemi.

Těžko odhadnout, jak se nový americký prezident bude chovat. A to jak ve vztahu k vlastní zemi, tak na mezinárodní scéně. Jedno se ale zdá být jisté. Americké prezidentské volby v případě demokratů jasně ukázaly, že nominace kandidáta, jehož kandidatura je postavena mnohem více než na jeho schopnostech, na penězích a manipulaci s veřejným míněním, není receptem na úspěch. To je možná špatná zpráva pro Hillary Clinton, ale rozhodně dobrá zpráva pro voliče a samotnou demokracii.


fortuna-trump

Upozornění:

Tento článek nemá v žádném případě sloužit jako návod na sázení nebo nabádat k sázení. Pokud chcete sázet, čiňte tak vždy po zralé úvaze a investujte jen takovou částku, jejíž ztráta vám nezpůsobí finanční potíže.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..