Policejní vlčák hledá nového pána. Značka: pouze do dobrých rukou

Zajímavou odpověď poskytl Robert Šlachta filozofovi a teologovi Tomáši Halíkovi v magazínu Pátek LN. Bývalý ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu na anketní otázku – jakým tvorem z živočišné říše by rád byl – odpověděl, že by chtěl být pes u hodných lidí.

Odpovědi na otázky typu: „Jakým tvorem byste chtěl být v příštím životě?“ jsou pokaždé ošemetné. Člověk je jednou člověkem a dobrovolně situovat sebe sama do zcela jiného živočišného druhu je vždy problematické. Nicméně – alespoň pro tentokrát –  přistupme na tuto hru, jejímž cílem je ve většině případů poodkrýt povahové rysy dotazovaného. O čem vypovídá odpověď Roberta Šlachty?

Bývalý šéf potimafiánského útvaru si nezvolil kočku, která by mohla symbolizovat submisivitu. Ex-ředitel elitního policejního útvaru si nezvolil ani majestátního orla – symbol dravosti a volnosti.  Robert Šlachta si zvolil psa. Zvíře, které – alespoň v našich zeměpisných šířkách –  bývá označováno za věrného a spolehlivého druha člověka.

Robert Šlachta je zkušeným policistou.  Policistou, který stál v čele útvaru, v jehož historii lze najít celou řadu úspěšně vyřešených kauz. Tvář Roberta Šlachty se pro veřejnost stala symbolem nekompromisního a neúplatného policisty.

O důvodech jeho odstoupení z postu ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu lze do doby, než je poodkryje veřejnosti jen spekulovat. Pokud by však primárním důvodem byly politické tlaky na jeho osobu, patrně by to již nějakým způsobem do veřejného prostoru prosáklo.

Budeme-li tedy vycházet z premisy, že Šlachtovo teatrální odstoupení nemá politické pozadí, zdá se být pravděpodobné, že v jeho případě jeho odchodu hrály svou roli podobné faktory, které byly příčinou rezignací desítek lidí na podobně vysokých postech, a to nejen ve státní správě.

Těmito faktory obvykle bývají nesouhlas s nastavenou strategií a uražená ješitnost. Nesouhlas se strategií někoho jiného je sám o sobě dostatečným důvodem k rezignaci. Nicméně často jde ruku v ruce s druhým faktorem – uraženou ješitností, resp. pocitem nenahraditelnosti.

Domněnka o vlastní nezastupitelnosti bývá v naprosté většině případů mylná. Mylná o to více, je-li zcela nebo zčásti založena na mediální známosti dané osoby. V běžném životě navíc platí přímá úměra – čím větší daná organizace/firma je, tím větší je pravděpodobnost, že se najde někdo, kdo danou funkci bude vykonávat stejně dobře, ne-li lépe. A nutno dodat, že policie je opravdu velká organizace.

Ale zpátky k psí analogii.

Každému psovi patří za věrnost a dobrou službu pánovi uznání a velký dík. Jedná-li se navíc o elitního služebního psa ověnčeného zásluhami, mělo by být povinností jeho stávajícího pána zajistit, aby se nedostal do špatných rukou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..